Pocházím z malé vesničky v Jižních Čechách a jako malý kluk jsem slýchal věty jako:“ To je velký město,raději to objedeme přes okolní vesnice“ nebo „tam nejezdi,ještě se tam ztratíš“ nebo „tam nezaparkuješ,a zařadit se ve městě do správného pruhu v tom fofru nemůžeš zvládnout!“

Dlouho jsem těmto větám věřil,a vyhýbal se velkým městům.
Pamatuji si,že už v první třídě jsem dojížděl do školy autobusem cca 10 km a každý den jsem musel jít na autobus ze školy jinou cestu-moc mě přitahovalo,objevovat staré uličky a zdánlivě kratší cesty na autobusové nádraží.

A tak když jsem s čerstvým řidičákem naplánoval náš první výlet pod stan přes půl republiky,moje máma si ťukala na čelo,a trvalo asi dva týdny,než svolila,táta nám půjčil Škodu 120 a my jsme vyrazily.

Neuměl jsem tehdy odhadnout jak dlouho cesta potrvá,a tak jsem si najivně myslel,že stihneme asi 10 míst během týdne.První den jsme postavili stan na Lipně.Tehdy jsem ještě nevěděl k čemu slouží ty dlouhé bílé šňůrky,a tak jsem je nechal viset navolno.V noci když potom přišla průtrž mračen,pochopili jsme všichni jejich význam.

Další den jsme nocovali v kempu v Liberci,potom jsme přejeli do Prahy.Zaparkovali jsme u stanice Metra a celý den chodili po památkách.Večer se vracíme k autu a světýlko u řidiče nám dává najevo,že jsou otevřené dveře.Že bych je zapoměl zavřít?Kdepak!

Zadní okno bylo rozbité,spacáky pryč,stan pryč,nabíječky na telefony,oblečení,prostě celý obsah auta kromě volantu v čudu.Volal jsem tenkrát policii v domění,že mi někdo pomůže,ale na místo detektivů a sbírání otisků prstů nás zavedli na druhý konec Prahy ke dvouhodinnému výslechu.

Nezbývalo než výlet ukončit a jet domů,ale v hlavě ty sugesce o velkých městech,mnoha pruzích a bez mapy.Co naplat sednul jsem za volant a prostě jel.Záhy se ukázalo,že přejet přes Prahu není až takový problém.Zadní okno plnohodnotně nahradila igelitka.

Asi o půl jedné v noci přijíždíme domů,máma ještě strachy trochu brblá,co všechno se nám mohlo stát a že už nikam nemáme jezdit,zato můj táta mi klepe na rameno se slovy: „Seš Pašák,že sis dokázal poradit ! ! ! Pamatuj,musíš vždy všechno dobře naplánovat,to je základ“

A tehdy jsem pochopil,že všechny ty překážky byly jen proto,že jsem nebyl dostatečně připravený,a že neexistují velká města,kde bych se měl ztratit.Neměl jsem tenkrát žádné informace o tom,kde bezpečně zaparkovat,jak postavit stan a jak se orientovat.

Takových příhod jsem na svých dalších cestách zažil ještě mnohem více namátkou jen např.když jsem si nezjistil autobusový spoj a musel přespat na nádraží,nebo když jsem jel se známými k moři a jeli jsme tři auta(pojedeme max.110KM /h) a já jsem jel za nimi poslední,170 Km/h a oni v trapu,nebo když nás v kempu v Italské Pise vytopila dvanáctihodinová bouře,utopená motorka a zbyly jen troje suché ponožky.

Dnes už vím,že to vše byla pouze moje nepřipravenost.Naštěstí jsem vždy slyšel v hlavě čtyři tátova slova:

Vždycky si dokážeš poradit ! ! !

A tak to také bylo.Díky těmto mnohaletým zkušenostem jsem se naučil plánovat.Plánovat trasy,turistické cíle,ubytování,dokonce snad i odhadnout počasí.

Všechny důležité informace,rady a tipy pro pohodovou a plnohodnotnou dovolenou,nebo jen výlet rád předávám a  sdílím nastavení mysli na vůni dálek.